Tereza Ondrová v Last Dance
„Přepisuji si selhání jako produktivní stav, ne chybu.“
Smrt je přirozenou součástí života, avšak ve společnosti často tabuizovanou a obávanou. Současná společenská realita (přesun péče o umírající do institucí, anonymizace pohřebních rituálů, potlačování truchlení, vliv globálních krizí) činí toto téma naléhavým a aktuálním.
Pro tento rok si klademe za cíl prostřednictvím umění otevřít společenský dialog o smrti a umírání, přispět k destigmatizaci těchto témat a nabídnout publiku prostor pro reflexi a sdílení.
Na místo prvního čtení volíme velmi osobní rozhovor s přední českou tančnicí a choreografkou Terezou Ondrovou publikovaném Taneční zónou. V něm mimo jiné mluví o svém tanečním sóle Last Dance, které jsme měli možnost vidět loni v pardubické GAMPĚ:
„…ztráta nemusí být koncem, ale může být začátkem něčeho jiného – nového pohybu, nového vztahu k sobě i k ostatním. Truchlení je stav, který bychom kolektivně uměli sdílet, ale myslím, že zatím jako společnost s tím moc zkušenosti nemáme – být svědkem ztráty; přijmout svoje nářky, které zahrnují dialog s mrtvými i s blízkými, kteří jsou nepřítomni nebo i truchlení nad nenaplněným potenciálem a konečně truchlení nad ztrátou budoucnosti.“
První představení tohoto roku postavené na osobnosti Jane Fonda, Lekce s Jane, otevřelo téma krizí současného světa i člověka samého.
Březnové představení Stojíme v pohnutí prostřednictvím pěti performerů a hudebnice otevírá etnologicky a pohybově zajímavé téma profesionálních oplakávačů a plaček. Po představení vás zveme k diskusi s autory o vzniku představení.
